Zkuste si nějakou dobu nečesat vlasy. Začnou se vám na nich tvořit dready. Ten, kdo tyhle nerozčesatelné copánky poprvé pojmenoval, je na hlavě asi nikdy neměl. Spíš naopak: ten účes se mu musel zdát dost příšerný. Název "dreadlocks" bychom totiž mohli přeložit zhruba jako "strašlivé kadeře".
Pokud vám taky nahánějí hrůzu, používejte kondicionér a hřeben tak často jak je to jen možné. Jakmile totiž na čas péči o vlasy zanedbáte, začne se zcela jistě vyplňovat teorie mnoha zarytých rastamanů. Ti tvrdí, že dready jsou nejpřirozenějším a hlavně jediným správným účesem lidského pokolení.
To, že se vlasy mohou komukoli bez větší námahy samy cuchat do chomáčů, tady bylo samozdřejmě dřív než každodenní hygiena. Dreadům byla ale ve středověku připisována zvláštní moc, což mohlo klidně stačit k nařknutí z čarodejnictví. To jejich popularitě samozřejmě nijak nepřidávalo. O něco tolerantnější dvanácté století ale přineslo nečekané možnosti. O masovou popularitu dreadů se postaral kultovní rastaman Bob Marley (1945-1981), kterému se podařilo z Jamajky rozšířit do světa zprofanovaný hudební styl reggae. Všichni už tedy víme, že jde o hudbu postavenou na americkém soulu a rhythm & blues s jamajskou lidovou taneční hudbou. Marley v roce 1967 konvertoval k rastafariánskému náboženství, které se potom stalo ústředním tématem k jeho hudbě. Jde o duchovní hnutí vzniklé ve dvacátých letech tohoto století, podle kterého je jediným opravdovým bohem etiopský císař Haile Selassie (1892-1975), původně známý pod jménem Ras Tafari. Starozákonní Sion leží podle tohoto výkladu světa v Etiopii. Rastafariáni totiž tvrdí, že bílí kazatelé úmyslně zatajili světu fakt, že Adam a Ježíš byli černoši, odmítají byrokratické struktury v církvi a protestují proti tomu, že se církevní představitelé zapojují do politiky. Bob Marley, který nosil dready neustále, je díky svému hudebnímu nadání samozřejmě odpovědný jednak za širokou popularitu reggae a jednak za to, že s rastafariánstvím si dnes nejvíc lidí automaticky spojuje právě afroameričany a jejich dready.
Nenecháte se ale zmást. I když vám třeba skupinka lidí sedící v některé z čajoven může svým účesem připomínat rastafariány, první dojem v tomto případě neprozrazuje všechno. Důležitý je jen světonázor s reggae spojený. Pravý rastafarián totiž pochopitelně není ten, kdo si nechal na hlavě vytvořit podle poslední módy divoké hady. Rastafarián je ten, jak říkají zasvěcení, pouze ten, kdo "nosí reggae v srdci". Existuje spousta nepravověrných, kterým se dready prostě líbí, ale k ničemu je to nezavazuje. Dready přitom nejsou mezi příznivci jamajskoetiopské kultury rozhodující. Simpatizanty Haileho Selassieho spojují i jiné prvky. Jsou to především klidní a veselí lidé, kteří mají vřelý vztah k muzice a hlavně ke konopí. Kouření marihuany v tomto světě patří k běžným rituálům a nemůže chybět na žádném rastamanském dýchánku. Rastamani vnímají ganju jako nejlepší lék a poté, co jí poprvé ochutnají, každému vysvětlují, že je to největší milodar. Jako důkaz používají zajímavou interpretaci pasáže z Bible, kde se můžete dočíst, že Bůh dal lidem víno. "To je záměrně překroucený překlad", vyvedou vás z omylu rastafariáni. Správná verze podle nich zní takto: Bůh dal lidem rostlinu. Dal jim tedy rostlinu, která roste volně v přírodě, sbližuje lidi a v její společnosti je ještě lépe dávají vnímat rytmu reggae. záleží jenom na tom, kolik milodaru je zrovna k dispozici. Není divu: během dlouhé cesty životem mohou úvahy samozřejmě sklouznout z cesty. Pak se třeba dovíme, že Keltové měli dready určitě, Adam a Eva nepochybně taky. Nebo to, že čeští poslanci, kteří mohli schválit takovou zvláštnost jako je "větší než malé množství" drogy, nechápou v čem kouzlo konopí vlastně tkví. Měli by ho začít radši taky kouřit: byli by šťastnější a klidnější, protože ganja probouzí v lidech jenom to dobré.
Zajímavé je, že rastafariány nepřistihnete moc často u piva. Bůh jim přece dal rostlinu a ne výrobek. Na tom se shodnou snad úplně všichni. Konopí je všelék. Žádné další zásady u rastafariánů neplatí. Ti, s nimiž se potkáme na ulici, v čajovnách a nebo v klubech si věšinou zakládají na jediné věci. Aby byla zachována jejich osobní identita, aby nebyli škatulkováni, aby bylo jasné, že si každý žije tak jak zrovna chce. "Hlavní je respekt. Systém odmítáme", tak bude pravděpodobně znít odpověď, když se zeptáte co kromně marihuany mají tihle lidi společného. Nevyznačují se módním oblečením. Naopak působí dojmem, že na nich samotných záleží ze všeho nejméně. tolik si zakládají na tom, že jsou každý jiný a že nerespektují žádná pravidla, že se to dá uvést paradoxně jako jejich další charakteristika. V mnohém připomínají anarchisty. Pokud vás napadá otázka, zda byste je zahlédli třeba na pražské Global Street Party, tak velkou část z nich určitě ano. Nebudou ale participovat na rozbíjení výloh. Spíš než na demonstraci proti globalizaci by je asi zvedl ze židle hudební festival. Mohli by tam hrát třeba Hypnotix, Švihadlo, DJové Liquid A, Bourama nebo Babylonrocker. Kouřila by se marihuana, všichni by se cítili jako bratři a sestry. Nebyl by problém si jen tak od cesty zafilozofovat o tom, že reggae nepochopí každý. Je to věc, která se nedá popsat ani předat. Člověk ho totiž musí mít v srdci.
Výhodou dredů je, že nevyžadují příliš péče. Dredy je nejlépe mýt bylinným šampónem (např. kopřivovým, březovým) a to takovým, který neobsahuje kondicionér! Vlasy by se potom mohly začít rozplétat.
Dredy je dobré umýt nejdříve měsíc po zhotovení, aby se dobře zacelily a zbytečně brzy se z nich nezačaly vytahovat vlasy. Můžeme vás ujistit, že i ty nejšpinavější dredy se dají umýt. Je však důležité potom pořádně vymýt šampon. Pokud vám zůstane na pokožce hlavy, může vám to nejen způsobit vyrážku, ale také to hodně svědí.
U dreadů je třeba hlídat, aby nerostly zplacatěle, takže si je u kořínků čas od času žmoulejte, aby se zakulacovaly. Když časem začnou z dreadů lézt vlasy, měly by se tzv. zaháčkovat (tzn. zatahat vylezlé vlasy háčkem do dreadu). Tyto vlasy kolem dreadů by se neměly stříhat. Při háčkování se dají opět zaplést dovnitř a dready se tak zbytečně nezužují. Opravovat dready nebude potřeba do nekonečna. Časem se zacelí a čím déle je budeš mít, tím lépe budou vypadat a získávat na kvalitě.
Jsme toho názoru, že když už dready, tak pouze z vlastních vlasů. Žádné syntetické materiály k prodlužování nepoužíváme. Ani to nevypadá tak dobře a umělé dready také nevydrží tak dlouho. Pokud máte vlasy kratší než deset centimetrů, budete si muset ještě chvilku počkat. Pokud byste chtěli udělat jenom pár dreadů vzadu (hácéčko), tak možná ..